Projekt se skládal z následujících hlavních jednotek:
- Blok 100 primární atmosférické destilace,
- Blok 200 stabilizace a následné destilace,
- Blok 300 plynové frakcionalizace,
- Blok 400 oddělení iso-pentanu.
Blok 100 umožňuje vyrábět benzín, petrolej, naftové frakce a topný olej. Blok 200 splňuje požadavky na přípravu surovin pro další jednotky, tj. lehký benzín, těžký benzín a úzké frakce pro výrobu aromatických uhlovodíků. Blok 300 je určen k oddělování zkapalněného plynu. Blok 400 odlučuje lehké isopentanové složky.
Mezi základní cíle patřily zejména zajištění stability dodávek produktů při nezbytných servisních odstávkách, kdy díky realizaci projektu modernizace AT-8 a následně také vakuového bloku na AVT-2, bylo možné tyto práce provádět mnohem efektivněji a bez dopadu na zpracovatelské kapacity závodu.
Rekonstruovaná jednotka má kapacitu 6,5 mil. tun ropy/rok, přičemž v bloku 200 bylo kromě toho navíc zpracováváno 1,2 mil. tun/rok benzínu z ostatních jednotek závodu. Produkce celého závodu se tak zvýšila na 12 milionů tun ročně právě po spuštění rekonstruované primární rafinační jednotky AT-8. Výhodou modernizace velkovýroby je implementace technologických řešení pro zvýšení hloubky rafinace na 92%.
Kompletní technologické zařízení bylo dodáno v letech 2011-13, zákazník zahájil stavební a montážní práce v roce 2013, následně byl našimi pracovníky zajištěn autorský dozor a šéfmontáž.
Jednotka v roce 2016 prošla úspěšně testy. Uvedení a předání do provozu proběhlo v prosinci 2017.
UNIS podpořil celý projekt získáním exportního financování. Naše portfolio bank je integrováno jak z hlediska rozsahu (včetně největších globálních bank), tak z hlediska zaměření na projektové a exportní financování státní pojišťovnou EGAP.
EKOLOGIE
Projekt splnil hlavní aspekty ochrany životního prostředí vyžadované mezinárodní úrovní environmentální legislativou Světové banky a požadavky referenčního dokumentu BAT Oil and Gas Refinery (European IPPC Bureau, Evropské komise).
Při rekonstrukci jednotky byly dosaženy následující ukazatele:
- Zlepšení energetické účinnosti rafinerie (ze 72% na 90–92%),
- Snížení emisí oxidů dusíku, oxidů síry, těkavých organických sloučenin (dosažení spodní hranice rozsahu mezních hodnot smíšených emisí od 100–600 mg / Nm3 do 220 mg / Nm3)
- Snížení množství a znečištění vody (spotřeba vody pod 0,09 m3 na 1 tunu oleje) Odpad - stavba obsahovala 966 tun betonových sutin (recyklace), 570 tun kovového šrotu (prodáno), 170 tun ostatních sutin (skládka). Odpad s obsahem vanadu (0,247 t / rok) zlikvidovala specializovaná společnost.
Z HISTORIE AT-8
Na Silvestra 31. prosince 1966 byla dokončena výstavba AT-8. Byla to první jednotka s kapacitou 6 milionů tun v SSSR a Evropě. Produkovala: topný olej, motorovou naftu, petrolej, benzín a zkapalněný plyn - reflux.
V roce 1971 byla instalace rekonstruována. Výrobní kapacita se zvýšila ze 6 na 8 milionů tun. Jednotka se stala známou jako AT-8, i když v některých letech zpracovala 9,6 milionu tun ropy.
Průmyslová hojnost kvetla až do roku 1991. Týden před podpisem dohody o rozpadu SSSR, 2. prosince, byl zpečetěn osud AT-8 krutým a vynuceným rozhodnutím. AT-8 byla vyřazena z oběhu. V letech 1992, 1993 a 1994 byla jednotka na krátkou dobu spuštěna.
Naděje na oživení se objevila v dubnu 2006. Začalo se prověřovat zařízení. Pozvaní odborníci však učinili nečekaný verdikt, ze dvou set technologických částí bylo k dalšímu provozu vhodných pouze sedm tanků. Deset let nečinnosti bylo citelných. Objekt byl rozebrán. Následně se „Naftan“ rozhodl tento objekt zrekonstruovat s naší pomocí.
Hlavními fakty pro historiky jsou čísla, která jsou přítomna také ve jménech továrních označení, odrážejících výrobní ukazatele. Rekonstruovaná AT-8 je schopna zpracovat 6 milionů tun ropy ročně. Název slavné instalace s osmičkou byl však ponechán jako pocta k produkci jednotky v minulých letech. Možná je to přesně ten případ, kdy se dá kvůli historii obětovat statistická pravda.